Úzkostné poruchy
           
    Úvod

Úzkostné stavy

Model úzkosti

Agorafobie

Specifické fobie

Sociální fobie

Panická porucha

Generalizovaná úzkostná porucha

Obsedantně kompulsivní porucha

Reakce na závažný stres

Terapie



Kontakt


Terapie

Existuje několik možností terapie úzkostných stavů. Nejvíce rozšířeným způsobem je farmakoterapie. Neméně důležitou možností je psychoterapie. Pokud problém přetrvává již delší dobu, třeba několik let, je nejoptimálnější oba směry zkombinovat.

Farmakoterapie

Na terapii úzkostných stavů se používají dvě skupiny léků. První z nich jsou „anxiolytika“ = léky na úzkost. Ty se při každodenním užívání podávají pouze krátkodobě (několik týdnů), v žádném případě nikoliv dlouhodobě. Je velmi nevhodné a nešťastné, když si pacienti nechávají tyto léky předepisovat od řady různých lékařů a užívají je až několik let.
Moderní anxiolytika mají riziko závislosti velmi výrazně sníženou, ale přesto je s tímto rizikem potřeba počítat. Proto si je nechávejte předepisovat pouze od jednoho lékaře, který si vhodnou dobu k podávání léku pohlídá. Pokud dodržíte lékařem doporučenou dobu užívání, riziko závislosti vám nehrozí.
Nejoptimálnější strategie nyní ale je, když se k anxiolytiku zároveň předepíše lék ze skupiny antidepresiv. Moderní antidepresiva, která se užívají k léčbě deprese, mají totiž velmi dobrý účinek i na úzkostné stavy. Jejich účinek na úzkosti ale většinou začíná až po několika týdnech pravidelného užívání. Proto se na tuto dobu, než antidepresivum začne účinkovat, předepíše anxiolytikum, které se pak, při nástupu účinku antidepresiva, vysadí. U antidepresiv nehrozí riziko závislosti, proto se mohou podávat dlouhodobě.
Vůči lékům používaných v psychiatrii mají lidé často řadu předsudků a neopodstatněných obav. Žádný z těchto léků nemůže nikoho, při správném užívání, trvale poškodit. Nežádoucí účinky jsou popisovány u všech druhů léků, které se v lékařství používají a ani psychofarmaka nejsou výjimkou. Někteří pacienti si přečtou "příbalový letáček" a tento lék pak ani nezačnou užívat, aby si hrozícími účinky náhodou neublížili. Ale riziko nežádoucích účinků je u moderních antidepresiv a anxiolytik malé a pokud se nějaké příznaky objeví, po vysazení léků bezezbytku odezní.

Psychoterapie

Metodou volby (= terapie, kterou je vhodné upřednostnit před jinými, pokud je to možné) u většiny úzkostných stavů je právě psychoterapie.
Druhů psychoterapie je opět celá řada. Mezi hlavní směry patří:
– dynamická terapie a psychoanalýza
– kognitivně behaviorální terapie

Dynamická terapie a psychoanalýza vychází z předpokladu, že to, jak se nyní dotyčný chová, co cítí, jak uvažuje, pramení z jeho dřívějších zkušeností, z toho, co ho v minulosti ovlivňovalo. Zjednodušeně řečeno - pomáhá mu ujasnit si tyto dřívější záležitosti, buduje novou strukturu osobnosti, která tyto úzkostné stavy lépe zvládne a dodá mu sebevědomí.

Dalším typem psychoterapie je Kognitivně behaviorální psychoterapie (KBT). Za tímto relativně záhadným názvem se skrývá terapie, která se v nových psychiatrických publikacích a nakonec i v doporučovaných standardních postupech v psychiatrii uvádí jako terapie první volby, mnohdy ještě před farmakoterapií.
KBT pomáhá klientovi zorientovat se přesně v daném problému, co ho spouští, co ho ovlivňuje, co ho zhoršuje nebo naopak zmírňuje. Naučí pacienta příznaky zmírňovat, efektivně řešit své problémy, konstruktivně pracovat na tom, aby nepříjemné příznaky odezněly. Terapie je logická, srozumitelná a zaměřená na aktuální problém.

Obě tyto techniky se mohou provádět i ve skupinách několika pacientů, kdy se využívá dalších léčebných faktorů skupinové terapie.

Obecně se dá říci, že farmakoterapie bývá léčbou rychlejší a psychoterapie trvalejší.

Velkým problémem bývá dostupnost psychoterapeutů v některých regionech. Některé pojišťovny psychoterapii plně hradí, jiné pouze upřednostňují klasickou psychiatrickou péči. Situace je o to složitější, že ta samá pojišťovna ten který druh psychoterapie v některém kraji podporuje a v jiném již nikoli. Je vhodné se informovat u vašeho praktického lékaře na nejbližší možný druh psychoterapie nebo se přímo obrátit na nejbližší pobočku vaší pojišťovny. Pokud ve vašem regionu vaše pojišťovna druh psychoterapie, který vám byl doporučen, nehradí, informujte se u jiných pojišťoven, jak si oni zajistili psychoterapeutickou péči pro své klienty.

Velmi důležité ale je, si uvědomit, co od léčby očekáváme. Požadujeme, aby terapie vedla k tomu, že mne už nikdy nenapadne myšlenka, které se obávám? Potřebuji, abych už nikdy ani v náznaku nepocítil tělesné příznaky, které jsem vnímal jako ohrožující? Pokud má pacient tyto požadavky, vystavuje se riziku, že se sám bude podílet na udržovaní těchto obtíží. Na takto formulovaný požadavek vám nepomůže žádná terapie.

Každý způsob léčby by měl vést především k tomu, že pacienta naučí tyto situace zvládat, pomůže mu získat jistotu, že se nestane nic z toho, čeho se obával ani když z dané situace neuteče. Terapie musí naučit klienta se těchto příznaků nebát a to se projeví v postupném zmírnění až odeznění daných příznaků. Zjednodušeně řečeno, pacient přestane svým strachem udržovat daný problém.
Při terapii léky, které pacientovi zcela odstranily jeho nepříjemné tělesné příznaky, je důležité zvládnutí období při jejich vysazování. Toto se samozřejmě děje postupně, ale přesto může dojít k tomu, že se nějaký příznak či obavná myšlenka objeví. Je zbytečnou chybou se tímto nechat zaskočit, vyděsit… Řada pacientů se v tu chvíli obává, že se problém vrací, že se toho nikdy nezbaví. Je potřeba si uvědomit, že nikdo z nás nemá zcela ve své moci, jaká myšlenka s jakým obsahem ho napadne, důležitá je naše reakce, jakou vážnost a důvěryhodnost té myšlence dáme. Skutečně omdlím, skutečně to bude trapné, skutečně to nezvládnu….? Jak to dopadlo dříve? Naučit se pracovat s těmito myšlenkami vám pomůže váš odborný lékař – specialista.