Úzkostné poruchy
           
    Úvod

Úzkostné stavy

Model úzkosti

Agorafobie

Specifické fobie

Sociální fobie

Panická porucha

Generalizovaná úzkostná porucha

Obsedantně kompulsivní porucha

Reakce na závažný stres

Terapie



Kontakt

Sociální fobie

Typickými rysy sociální fobie jsou nepříjemné pocity v kontaktu s lidmi a snaha se těmto situacím vyhnout.

Může se jednat o jakoukoli činnost, při které se pacient cítí sledován a kriticky hodnocen a kdy může dojít k jeho selhání a nezvládnutí situace.
Příklady: běžný rozhovor, představování se, rozhovor s cizími lidmi, veřejné vystoupení, telefonování, podepisování, konzumace jídla a pití ve společnosti…

Často bývá rozvinuta silná „anticipační úzkost“, tzn., že se pacient již předem velmi této situace obává a očekává, že ji nezvládne.
Nyní již víme, že při úzkostném stavu jsou přítomny tělesné příznaky, mimo jiné třes rukou, nucení na močení, zrudnutí apod. Ty ale pacient většinou vnímá jako hlavní a prvotní příčinu svých obtíží.

Problémy v těchto situacích jsou ale vnímány jako nešikovný povahový rys nebo stydlivost. Ale pokud tyto obtíže dotyčného obtěžují, komplikují mu život a znemožňují mu fungování v běžných sociálních situacích (studium, pracovní kariéra, partnerské vztahy), měl by vyhledat odbornou pomoc!

Velmi rizikové jednání je zneužívání alkoholu ke snižování napětí před "rizikovou" situací. Alkohol v malých dávkách skutečně snižuje napětí, ale hrozí zde rozvoj závislosti, kdy pak pacient situaci bez alkoholu skutečně již nezvládne a k jejímu zvládnutí bude potřebovat stále větší dávky alkoholu. Podobné riziko hrozí u dlouhodobého podávání anxiolytik (léky na snížení úzkosti).

Terapie: Léčbou volby je kognitivně behaviorální terapie. Vhodná je též podpůrná psychoterapie.
Při podávání psychofarmak je potřeba počítat s dlouhodobým užíváním antidepresiv a později s jejich velmi opatrným vysazováním.
V případě výrazných obtíží pacienta je vhodné oba postupy zkombinovat.

Kazuistiky:
Alena, 43 let, podnikatelka, přebírala zboží, které jim do firmy přivezli. Při podepisování dokladu se jí před řidičem výrazně roztřásly ruce. Bylo jí to velmi trapné, protože byla přesvědčena, že si toho musel všimnout a muselo mu to připadat podivné. Trochu ji to zaskočilo a musela se k té situaci znovu vracet. Když měla podepisovat v dalších dnech přejímací doklady, začala se pozorovat a hlídat. Už když přicházeli řidiči do její kanceláře, zjišťuje u sebe velmi výraznou nepohodu a čeká problém, který určitě přijde. Zkoušela se ovládnout silou vůle, ale to se jí nedařilo. Proto se začala těmto situacím vyhýbat, nechala podepisovat doklady kolegu. Přijala to jako řešení i když nešikovné, protože vnímala, že je na někom závislá. Problémy ale začala mít i v bance a na poště, kde musela před úřednicemi opět něco podepisovat. Nemohla tyto povinnosti na někoho převést, proto se rozhodla vyhledat odbornou pomoc.

Jitka, 26 let, programátorka, začala mít problémy při představování v telefonu. Opakovaně se při vyslovování svého jména zadrhla. Když měla někam zavolat, tak to začala co nejdéle odkládat. Pokud někdo zavolal ji a rychle se představila, nebyl to takový problém, jako když měla volat sama. Pokud se při představování začala zadrhávat až tak, že nemohla vyslovit své jméno, telefon raději položila. V zaměstnání se začala vyhýbat úkolům, kdy se musela domlouvat o nějakých záležitostech po telefonu. Problém se ale začal rozšiřovat i na situace, kdy se musela představit i osobně při jednáních ve firmě nebo při jednáních na úřadech, kde musela sdělit své příjmení.